Bělásek

Belasek
Uložit jako PDF

Mám svého běláska,
někdy ho vídám,
i když jedu do Norska,
kde lososy snídám.

Křídlama třepetá,
pak náhle zmizí,
znám ho už po léta,
není mi cizí.

Naposled potkal jsem ho včera,
když na místě srdci mi blízkém,
rozvážně vážka proletěla,
ještěrka splynula s pískem.

Na hladině odraz mraků
udivil i divizny,
za lesem houkání vlaku,
vůně letní pískovny.

A v tomhle dlouhém okamžiku,
který trval skoro nic,
nalevo od nejdivnějšího mraku,
nebem přiletěl mi vstříc.

Znám dobře to třepetání
křídel svého běláska,
příjemné jak dlouhé milování,
hravé jako nadsázka.

A v tomhle dlouhém okamžiku,
který se rychle krátí,
vím, že nenechá mě ve štychu,
vždycky se ke mně vrátí.