Máš nade mnou moc

Tak jako ráno vstanu
a sám večer usínám,
jak tři fernety v baru,
jak osud, co proklínám,
jsi mýho světa součástí
a já se chytám do pasti.

Tvých slibů, co poroučí,
tvých očí, co slibují
ohnivou noc.
Znova ve tvým náručí,
mý rány se nehojí,
máš nade mnou moc.

Přichází s tebou léto
do nevětranýho pokoje
mých úvah s cigaretou
a jídel, co jsem nedojed.
Jsi mýho světa součástí
a já se chytám do pasti.

Tvých slibů, co poroučí,
tvých očí, co slibují
ohnivou noc.
Znova ve tvým náručí,
mý rány se nehojí,
máš nade mnou moc.

Když líbáš, jedu v rychlíku
vstříc slibům cos nikdy neřekla,
jsem u dveří, beru za kliku,
jdu do ráje nebo do pekla?
Jsi mýho světa součástí
a já se chytil do pasti.

Tvých tajemství, co pohladí
jak rozbřesk nad Petřínem
prvomájový.
Teď nejsi tu, to nevadí,
v noci spolu splynem
naposled? Kdo ví.

Vraťte mi sny

V dešti, co stéká shůry
padají všechny mé noční můry.
Počítám, kolik jich vlastně je
a kdo mě dnes v noci zahřeje?
Ztrácím to malé dítě v sobě,
ten starý pocit chci cítit nově,
slunce, co hřálo, teď už jen pálí,
vraťte mi radost, co jste mi vzali.

Vraťte mi slunce, vraťte mi mraky,
na větrné hůrce plachtící draky.
Vraťte mi sny, které se ztrácí,
u téhle hry jsme všichni tuláci.
Vraťte mi touhu a vůni Vánoc,
princeznu v rouchu, desetkrát za noc.
Vraťte mi tajemství, vraťte mi duši,
lásku a pocit z ní, který jen tuším.
Vraťte mi smích upřímně prostý,
návštěvu ve dveřích, kterou pohostím.

Přemítám, proč dnes hůře spím
a lidem vesměs nevěřím?
Vám pokládám tu otázku
spletenou jako pomlázku,
ve které je naše naděje,
že duším v tělech krásně je,
že končí ta hra, co jsme hráli,
vrátíme si, co jsme si vzali.

Vraťte mi slunce, vraťte mi mraky,
na větrné hůrce plachtící draky.
Vraťte mi sny, které se ztrácí,
u téhle hry jsme všichni tuláci.
Vraťte mi touhu a vůni Vánoc,
princeznu v rouchu, desetkrát za noc.
Vraťte mi tajemství, vraťte mi duši,
celé to prokletí právě teď ruším.
Vraťte mi smích upřímně prostý,
činy a smysl v nich, když stavíme mosty.

Jednoduše

Proč na druhých hledáme vady,
s city si nevíme rady,
v lásce dopředu tušíme zradu,
v kině sedíme samotní vzadu.
V šifrách je dnešek schovaný,
ale já nosím křížek od mámy,
v srdci mám poselství od Artuše,
já tu chci dneska být jednoduše.

Jednoduše si hrát jen svoje písně,
jednoduše se smát, netvař se přísně,
jednoduše mít ráda jen tvůj dech,
hlouposti ukázat záda na druhý břeh.
Prostě si jít tou svojí cestou,
v zimě ti být vlněnou vestou,
já chci teď cítit tu velkou energii,
ve tmě ti svítit, bez světla nepřežiji.

Tak ve trávě hledám čtyřlístek
a vidím tvé stopy na místech,
kde jsem se stávala ženou,
pro vášeň zůstala němou.
V letním dni tak jak přichází
postavím mosty z nesnází,
mosty, co přiblíží naše duše,
pro nás chci dneska žít jednoduše.

V kopretině hledám odpovědi,
potom zmatená přicházím ke zpovědi,
jen rozhřešení mi nikdo nedá,
těžko soudí se, kdo stále hledá.
Zpívám slova tak, jak přichází,
s pocity, co je provází.
Slova, co propojí vaše duše.
Dnes pro vás jsem tady, jednoduše.

Jednoduše vám hrát ty svoje písně,
jednoduše se smát, netvařte se přísně,
jednoduše mít ráda ten váš dech,
hlouposti ukázat záda na druhý břeh.
Prostě si jít tou svojí cestou,
v zimě vám být vlněnou vestou,
já chci teď cítit tu velkou energii,
ve tmě vám svítit v této melodii.

Život na inzerát

Na tachometru máš různý čísla,
vzdálenost, rychlost nebo otáčky,
tvůj kouč ti radí roztáhni křídla,
špinavý prádlo nacpi do pračky

Ref.
Tvůj život je hračka
na inzerát,
rubrika svět, značka
mít sebe rád.
V aukci se nabídni
na inzerát,
to divadlo nevšední
nauč se hrát.
Svou duši prodáš
na inzerát,
sám sebe poznáš
stotisíckrát.

Strakatý sklo od nasolený cesty,
setřeš v životě mnohokrát,
tam kde jsou odměny, budou i tresty,
snad štěstí počká tam u tvých vrat.

Dnes cítíš se více než dočasně,
lístek parkovacího automatu,
provázky víry splétáš do třásně,
na každou díru nalepíš záplatu.

Otcovým pohledem hodnotíš přísně
svůj lístek z parkovacího automatu.
Z pocitů sloky vkládáš do písně,
v neděli, dvacet čtyři let po převratu.

Ref.

Věřím v nás

V závěji dnešního dne,
v nahotě intimních tónů,
v osudu, který tne,
je co vyčítat, je komu.

V radosti z poblouznění,
v míhání plamene svíčky,
ve tvém ranním střízlivění,
zapadla důvěra za mými víčky.

Jenže.

Naděje v tebe, naděje v sebe, naděje v nás.
Zbyla mi v talíři, milostný malíři spoj nás.
Jediným tahem, vezmi to šmahem, náš obraz.
Osudné setkání, pitomé vyznání a propast.
Zastav se, ohlédni, selhání poslední. Věřím v nás.

Ve vůni medového mýdla
po jeho očistné péči,
suším svým andělům křídla,
suším si mokré oči.

V závěji dnešního dne,
pro k zbláznění bolavou duši,
doufá, že selhání promine
holka, co prokletí ruší.

Protože.

Naděje v tebe, naděje v sebe, naděje v nás.
Zbyla mi v talíři, milostný malíři spoj nás.
Jediným tahem, vezmi to šmahem, náš obraz.
Osudné setkání, pitomé vyznání a propast.
Zastav se, ohlédni, selhání poslední. Věřím v nás.

Paní ze snu

Kráčí mým snem bez pozvání,
dnes veselá, jindy smutná je tato paní,
má mladé tělo a známou má tvář,
nad hlavou něco jako svatozář,
za visacím zámkem šatní skříňky
má školní tašku na vzpomínky.

Ref.
Dneska už má delší vlasy,
zřejmě častěji jí vlhnou řasy,
víc než úsměvů má starostí
a jsou týdny, kdy hůře spí,
stále však roztomile cupitá,
tak trochu jako napitá,
moje první Halleyova kometa.

Při té návštěvě se mi hůř dýchá,
asi jako když držím minutu ticha,
je to erotické stejně jako kdysi,
pozlacené dno z Rosenthalu mísy,
tak nějak vím, že se změní v střep,
z konkrétní jen v siluetu na dohled.

Ref.

Ta paní ze snu mi dělá naschvály,
prý co kdybychom si to spolu rozdali,
chvíli je v krajkách, chvíli v kůži,
já patřím k těm, co se rádi druží.
Ano, volám na ní němými ústy,
moje dcera říká, tati, to je hustý.

Jsou tu teď obě, věkem ne tak vzdálené,
říkám si vzmuž se, to je šílené,
i paní ze snu je trochu v rozpacích,
co kdybychom náš dnešní hřích
s celou parádou posunuli na zítra,
nad ránem pokojem zavál studený mistrál.

Ref.

Můj pane, co za význam měl ten sen?
Ze zájmu po letech jsem povznesen,
hledím na svojí psychoanalýzu,
ta říká, že chytám druhou mízu
a taky na ženu po své pravici
jak štafetu přebírá v naší ložnici.