Až jednou

Až jednou dojdu na konec cesty,
až přeskočí stopa mé gramodesky
až řeknu vše, co říci jsem měl,
až z křídel mých zbyde jen pel,
snad poznám ten okamžik pravý,
kdy na věčnost připíjím, ne zdraví.

Až severní vítr začne vát,
až prochladne co měl jsem tak rád,
až vydám se nikomu neřeknu kam,
až přiznám si, že na nic už nečekám,
snad poznám ten okamžik pravý,
kdy na věčnost připíjím, ne zdraví.

Až smělé mi přijde žádat si víc,
až děti mých dětí neřeknou nic,
až duše má potká svou podstatu,
až řeknou, podobáš se na tátu,
až JednoDuše nebude kam jít,
pak s grácií chci se zastavit.

Smím prosit

Paní, smím prosit,
na tomhle bále,
vlečku vám nosit
po celém v sále.

To vás jsem miloval,
čekal jsem roky,
potajmu piloval
taneční kroky.

Paní, smím prosit,
zvládnu jen základy,
trochu se prsit
z celé té parády.

Paní, smím prosit,
vždyť jsme si souzení
a žádné gossip
na tom nic nezmění.

Vídeňský valčík
pro vaše oči,
v duchu už tančím,
ať svět se dnes točí.

Paní, smím prosit,
pro věčnou krásu,
ze snu jsem procit
vůní vašich vlasů.

Paní, smím prosit,
i když se neznáme,
mám totiž pocit,
že zítra se potkáme.

Budí zdání

Láska je vystoupení z lodi,
někam kde poznáš, jak to chodí,
po mole přímo bez houpání,
jistoty přístav budí zdání.

Láska je vystoupení z vlaku,
po dlouhé cestě na hlaváku,
peronem přímo bez drncání
a známé město budí zdání.

Láska je sesednutí z kola
na kopci, co jsi právě zdolal,
posedět chvilku bez šlapání,
že blízko je cíl budí zdání.

Láska je, když pak dojdeš domů,
nastavíš pusu, když máš komu
éterem vyšleš nejsem k mání,
že volná jsem jen budím zdání.

Láska je, když navracíš se domů
se vším se svěříš, už víš komu,
cítíš to přímo bez váhání,
láska tu pro nás budí zdání.