Paní, smím prosit,
na tomhle bále,
vlečku vám nosit
po celém v sále.

To vás jsem miloval,
čekal jsem roky,
potajmu piloval
taneční kroky.

Paní, smím prosit,
zvládnu jen základy,
trochu se prsit
z celé té parády.

Paní, smím prosit,
vždyť jsme si souzení
a žádné gossip
na tom nic nezmění.

Vídeňský valčík
pro vaše oči,
v duchu už tančím,
ať svět se dnes točí.

Paní, smím prosit,
pro věčnou krásu,
ze snu jsem procit
vůní vašich vlasů.

Paní, smím prosit,
i když se neznáme,
mám totiž pocit,
že zítra se potkáme.

Láska je vystoupení z lodi,
někam kde poznáš, jak to chodí,
po mole přímo bez houpání,
jistoty přístav budí zdání.

Láska je vystoupení z vlaku,
po dlouhé cestě na hlaváku,
peronem přímo bez drncání
a známé město budí zdání.

Láska je sesednutí z kola
na kopci, co jsi právě zdolal,
posedět chvilku bez šlapání,
že blízko je cíl budí zdání.

Láska je, když pak dojdeš domů,
nastavíš pusu, když máš komu
éterem vyšleš nejsem k mání,
že volná jsem jen budím zdání.

Láska je, když navracíš se domů
se vším se svěříš, už víš komu,
cítíš to přímo bez váhání,
láska tu pro nás budí zdání.

Za oknem namrzlé větve stromů
čísi nevěstě vykouzlí závoj,
když chceme nadávat, máme komu,
dost je těch, co hrajou malou domů,
i strašpytlů, kámo ty se neboj.

Když mlha ustoupí, závoj mizí
nesměle o paprsků střapce,
jsme tady správně, nejsme tu cizí,
dva kurýři názorů a vizí,
kdo říkal, že půjde to hladce?

Jaká jsme ty a já generace,
kroky dětství, už je to dávno,
stále není smíchu bez legrace,
zítra nás čeká další štace,
dobře vyspi se na ní kámo.

Neboj se kámo, dobře to skončí,
tak praví moje intuice,
to jen staré se právě loučí
a nové už nám neporoučí,
bije ti srdce, tak co chceš více?

Jak z kachlových kamen sílí žár,
hučí v nich horká symfonie,
ty a já jsme přece dostali dar,
dneska nemysli kámo na nezdar,
posílí nás, co nás nezabije.