Teď máme na sebe víc času

Vlévá se moře v oceán
tak jako potok do říčky,
kdo neprodělal spalničky,
kdo nevstoupil v boží chrám,
kdo nebyl nikdy milován?

Mnohé už známe přátelé,
mlčení ticha,  zvuk hlasu,
jak smutno prožít vesele,
teď máme na sebe víc času.

Zrezaví konvice na mléko
na dešti zapomenutá,
pravda občas bývá krutá,
u fotek často jsme naměkko
a pomoc může být daleko.

Mnohé už známe přátelé,
nudu refýže, lesk plesu,
chuť angreštů, když jsou kyselé,
teď máme na sebe víc času.

Vydat se směrem „bez cíle“,
na botách bláto přinést domů,
když se chcem vyznat, vědět komu,
neměřit cestu na míle,
rovně stát, když nejsme při síle.

Mnohé už známe přátelé,
poznáme obyčejnou krásu?
Možná nám šeptají andělé,
že máme, teď, na sebe víc času.

21.12. 2020

V tajemný den prostoupení
dvou planet naší soustavy,
unaven dumám, co se změní,
co teď mám a co tu není,
co před sebou, co za zády.

Poselství svítí na cestu,
Betlémská hvězda nových časů,
v té konjunkce odlesku
chci doufat v jasno rozbřesků,
chci slyšet pravdu místo hlasů.

Den nejdelší noci roku,
temných krásek, co chtěly zářit,
těžko je vidět s trnem v oku,
stvořit báseň, aspoň sloku,
kdo řekne mi, jak mám se tvářit?

Kdo podá mi zas přímo, zblízka
namísto bublin čistou vodu,
kudy obejít vrátka nízká,
co uvnitř jablek skrývá líska,
kolik je dukátů za svobodu.

Kolik je řečí místo činů,
kolik ve smrti je zrození,
ztrácím své dukáty, proč taky víru?
Svět je jen tečka ve vesmíru,
člověk sám na tom nic nezmění.

Ve světle dnešní noci chvíle,
bláznivým časům navzdory,
miluju svoje kratochvíle,
cítím že žiju, v plné síle,
zvedněte prosím závory.

Jsi IV.

Jsi moje tajná tajenka
křížovky uvnitř magazínu,
odpověď i pouhá domněnka,
pro něž rád bloudím světem rýmů.

Jsi má turistická značka,
ta červená po vrcholu,
pro kterou jsou rokle hračka,
bezpečně dovede mě dolů.

Jsi víc než malé množství drogy,
jen pro osobní potěchu,
do věže tvé se točí schody,
já po nich kráčím bez dechu.

Jsi zvonem ve své vlastní věži,
co navrací mě do děje,
abych poznal, oč tu běží,
jsi moje věčná naděje.

Jsi křídlo mého anděla,
který ví, co se nedělá,
rubem smutná, lícem veselá,
řeka divoká i nesmělá.

Jsi přímá cesta do ráje,
tajenka tvá má řešení,
hráč ve mně o víc nehraje
a roky na tom nic nezmění.