Dívka s tílkem popsaným

girl_by_the_window-wallpaper-1440x900
Uložit jako PDF

Jednoho rána na sklonku března,
jeden by řekl znenadání,
přišla mi zpráva, jestli prý neznám
jednu slečnu, dneska už paní.

Jestli dnes ještě veršuju holkám
tak jako tenkrát za letních nocí,
nebo už taky povinnostmi spoután
pro spousty krámů zapomínám na cit.

To víš, že píšu, je to můj osud,
i když si za něj dům nekoupím,
pošlu ti knížku a sama posuď,
zda právo mám být, o čem si sním.

Je to už let, co spolu jsme se smáli,
prádlo ze šňůry si schovávali,
u ohně se s ostatními hřáli
a přitom se tajně milovali.

Je to už let…, však chceme je sčítat?
A proč jsi nezapomněla? Co já vím.
Možná že chceš zas vidět jak svítá,
chceš být zas dívka s tílkem popsaným.

Máš odvahu a já ti to věřím,
tys také věřila mým veršům na tílku
bílém, co nevinnost pod ním střeží,
na kterém jsem ti směl vypsat propisku.

Dnes máš svou dospělost, však uvnitř, hluboko
jsi dívka, co zatouží pro rým,
co nechce dělat věci jen tak, naoko,
co žízeň má… a já ti to věřím.