Jenom tak

green-996630_960_720
Uložit jako PDF

Vůně, slova a pocity,
mlčením umocněné touhy,
má řeka v ústí tvé strouhy,
když slunce zrovna nesvítí,
jsou paprsky tvoje dotyky.

Poznávám tě celou věčnost,
dopředu vím, co odpovíš,
můžeme letět ještě výš.
Jenom tak, sobě pro radost,
jenom tak, právě teď a dost?

Chuť dokonalé večeře
bývá k nezapomenutí,
toužící duše po splynutí,
otázky klepou na dveře
zamčených citů nahoře.

Můžem být víc, ptám se osudu,
jsme ročník stočený do lahví
z viniční tratě poslední,
vyzrálý buket ze sudu,
však včerejší zítra nebudu.

Ve skalách ozvěna křičí
do setmělého údolí,
nad rájem trochu mrholí,
jde opravit, co se zničí,
jenom tak, nám se to povolí.