Jste plnoletí

deti 2
Uložit jako PDF

Jste plnoletí, jak vám to sluší,
někde tu země láhev ukrývá.
Kam jsem jí zakopal? To jen tuším,
ukrývá den, kdy přišli jste vy dva.

Než člověk se nadál, byli jste tu,
dvě malé vánočky v Podolí,
dvojtečka co uvozuje větu,
poslední dílek lásky soukolí.

V čase vše zdá se být pomíjivé,
kolotoč besídek, prázdnin a Vánoc,
plínky a rovnátka na zoubky křivé
a kolikrát jste se budili za noc?

Kdo na to vzpomene s odstupem let,
všech modřin, míčů a trampolín,
tak jako dřív i teď vám patří svět,
dovolte mu vše, co vám dovolí.

U vašich Hradů stáli jsme stráž,
na dětství skluzavce,
na zimu svetr, do deště plášť,
oříšky v pohádce.

Z pohádek (k)roky dospívání
šly snadněji než se zdálo,
tam nahoře vás někdo chrání,
přešlapů těch bylo málo.

Dnes pro vás tu jsme jako kámoši,
kteří se se zastanou,
pokaždé oběd i přístřeší,
ti, co vám zůstanou.

Budeme navždy s vámi,
tak je to dáno,
přes všechny hluboký jámy,
Štěpáne a Áňo.

Nové teď začne, to předtím skončí,
jen na vás záleží, kam chcete jít,
tak nějak s dětstvím se asi loučí…
Ale chtějte ho uvnitř pořád mít.

Vemte ho s sebou na cesty, kamkoli,
možná ztratíte bágl, však dětství ne.
A kdyby snad zapomnělo okolí,
váš táta s mámou nezapomene.