Když běžím, tak žiju

6--50162-run sport man
Uložit jako PDF

Po cestách, přes louky, po lese,
za letních večerů i v zimním tichu,
vyhlásím válku svému břichu,
odhodlání je opak deprese.

Slepené patro, v myšlenkách piju,
bez dechu sem tam zastavím,
přesto už podvědomě vím,
že když si běžím, tak víc si žiju.

Nejdřív to bolí, píchá a tuhne
rychlý tep vyskakuje z těla,
jakže ta rada na fórech zněla?
Prý sílí co bolí, obličej zrudne.

S četností mého zápolení
rovinou běžím do vršku,
nepadám zchvácen na držku,
kulisy stejné, pocit se mění.

Samo tak snadně v pohybu,
mé tělo, neřízená střela,
radost je tady a je smělá,
plachta se napla větrem poryvu.

Tu sílu orkánu nepřebiju,
v hlavě mám zdroj na obrazy,
tak jednoduché že až mrazí,
natrénováno na extázi,
najednou vím, když běžím tak žiju.