Klíč ke štěstí

zamek
Uložit jako PDF

Když mlha sedá na kluzké refýži
pocitů, co solí ničí čisté,
těžko je pochopí, jedno je jisté,
kolikrát jsme už přibili na kříži
naší lásku odstředěnou léty,
přesto stále objevujem světy.

Tvůj svět je doufání, klidná řeka,
ve které peřeje pozbyly sílu,
já chci podstatu, okno do vesmíru
a pak se zbytečně kolikrát vztekám,
že dojmy nejsou modrobílorůžové,
chcem naše tajemství měnit za nové?

Ne.
Chceme být lepší jeden pro druhého,
jiskření po letech zmizelo pryč,
není však pozdě k prožití věčného,
hledáme společně ke štěstí klíč.

Vidíš, jak andělé krouží nad námi,
kdoví, zda určujem jim letový řád
nároky na to, jak chutná mít rád,
nekonečně, jak prostor mezi hvězdami,
ve světě youtube a reality show
chcem sebe skutečné, prostě být tvůj a ty mou.

Chceme být lepší jeden pro druhého,
svádění po letech zmizelo pryč,
i když se nevyhnem pátkům třináctého,
hledáme společně ke štěstí klíč.

Kterým si odemknem tajemnou komnatu,
co neskrývá víc, než dveře do nitra,
staleté moudro, nečekej na zítra,
teď sklepením projdi a najdi podstatu,
ze které pramení tvá klidná řeka,
co po strmém úbočí do mojí vtéká.

Chceme být lepší jeden pro druhého,
mrazení po letech zmizelo pryč,
máme svůj revír, leč nemáme hajného,
hledáme společně ke štěstí klíč.

Přes naší lásku vede křížová cesta,
klouže to na ní, když je nám úzko,
jindy jí vyběhnem šupito presto,
těžko jí pochopí, kdo na ní nestál.
Jak po ní stoupáme, rosteme spolu,
i když je příkrá, nespadneme dolů.

Chceme být lepší jeden pro druhého,
pochyby po letech zmizely pryč,
život má klobouk, vítězům smekne ho
pokaždé, když najdou ke štěstí klíč.

Štěstí má klobouk a pro nás smekne ho,
za to že našli jsme do něho klíč.