Dnes jsem se náhodou
ocitl zpátky v čase,
rozmlženě, jak pod vodou,
viděl jsem kluka zase.

Viděl jsem touhu a názor
co neuznává kompromisy.
Viděl jsem myšlenkový vzdor,
noce u záchodové mísy.

Viděl jsem čest a hrdost
a lístek z hospody.
A zas jsem cítil radost,
těm rokům navzdory.

Viděl jsem ryzí lásku
jako podstatu,
zrýmovanou samohlásku
cestou na chatu.

Viděl jsem svoje velké srdce
jako medicimbál,
opratě jsem držel v ruce
a všemu jsem se smál.

Viděl jsem něhu i splín
ve dvoudeci vína,
na jeden sladký klín
se pro další zapomíná.

Pak viděl jsem sebe i tebe
stát bosé ve sněhu,
dotýkali jsme se nebe,
než zmizelo z dohledu.

Pak zmizel kluk i ty,
rozmlženě, jak pod vodou.
Zůstaly tu jen pocity
a stopy v čase od nás od obou.