Paní ze snu

pohlazeni-po-vlasech
Uložit jako PDF

Kráčí mým snem bez pozvání,
dnes veselá, jindy smutná je tato paní,
má mladé tělo a známou má tvář,
nad hlavou něco jako svatozář,
za visacím zámkem šatní skříňky
má školní tašku na vzpomínky.

Ref.
Dneska už má delší vlasy,
zřejmě častěji jí vlhnou řasy,
víc než úsměvů má starostí
a jsou týdny, kdy hůře spí,
stále však roztomile cupitá,
tak trochu jako napitá,
moje první Halleyova kometa.

Při té návštěvě se mi hůř dýchá,
asi jako když držím minutu ticha,
je to erotické stejně jako kdysi,
pozlacené dno z Rosenthalu mísy,
tak nějak vím, že se změní v střep,
z konkrétní jen v siluetu na dohled.

Ref.

Ta paní ze snu mi dělá naschvály,
prý co kdybychom si to spolu rozdali,
chvíli je v krajkách, chvíli v kůži,
já patřím k těm, co se rádi druží.
Ano, volám na ní němými ústy,
moje dcera říká, tati, to je hustý.

Jsou tu teď obě, věkem ne tak vzdálené,
říkám si vzmuž se, to je šílené,
i paní ze snu je trochu v rozpacích,
co kdybychom náš dnešní hřích
s celou parádou posunuli na zítra,
nad ránem pokojem zavál studený mistrál.

Ref.

Můj pane, co za význam měl ten sen?
Ze zájmu po letech jsem povznesen,
hledím na svojí psychoanalýzu,
ta říká, že chytám druhou mízu
a taky na ženu po své pravici
jak štafetu přebírá v naší ložnici.