Poprvé spolu

Poprve spolu
Uložit jako PDF

Mlčíš, z očí ti šlehají plamínky,
tvá silueta v stínovém reji,
úsměv krásný, i když malinký,
oči, dva koblížky se na mně smějí.

Jen na chvíli tak vzácně podobní
čekají na ráno odění v sladké nic,
vzdálení od světa, v němž stovky povodní
zatopí okamžiky, nad které není víc.

Jak rád bych zas viděl tvé tváře
ve svitu měsíce blízko sebe
a směl se dotknout polární záře,
nad horizontem touhy svésti tebe.