Březový háj voněl z tvých vlasů,
ptáci ve větvích si jarní písně švitořili
a stébla trávy v slunečním jasu
ruce královniny v pokoře pohladily.
Tam na louce jak anděl
ležela krása v bytost vdechnutá
a já tam na louce jsem viděl,
jak všechno kolem rozkvétá.
Ty květy plné touhy a života
voněly sladce a omamně.
A louka jimi byla poseta,
však největší rozkvetl vedle mně.
Mé srdce zaslepeno touhou
o štěstí zpívá, za krásu roní slzy,
smět líbat tvá ústa vteřinu pouhou
a snít o lásce, nikdy není brzy.