Štěstí v karanténě

prison-prison-window-window-ruin
Uložit jako PDF

Budím se s pocitem
že nikam nemusím,
ze zvyku hartusím
nad těžkým životem.
Snídani chystám své ženě,
mé ráno v karanténě.

Jak dnešek uchopím…,
první jdou úkoly
e-mailem ze školy,
snad látku pochopím.
Plus minus krát tři o dva méně,
dopoledne v karanténě.

Z matiky únavu
snad zažene procházka,
tvář je hadrová maska,
trochu jak v ústavu.
Mé kroky teď řídí vláda,
uhnu když potkám kamaráda.

Času je dost, upeču koláč,
cukr mě stopro uklidní,
droždí však sháním řadu dní,
vkrádá se vzpomínka na totáč.
Posílám stížnost doporučeně,
mé odpoledne v karanténě.

Vyčerpán k telce sedám,
copak se dozvím nového
strachu a obav prostého,
zdali najdu to, co hledám?
Je ho čím dál tím víc méně
mého štěstí v karanténě.

Snad se můj život blíží změně,
ráno to řeknu svojí ženě.