V korunách stromů

Uložit jako PDF

V korunách stromů prosvítá naděje,
přemýšlím den co den o její nátuře,
zvedám k ní hlavu, někde tam pro mě je,
pro lepší rozhled sedí si nahoře,
bez konce, bez soudu, nejspíš bezedná je,
hlídá můj plamen, aby nikdy neshořel.

Ve větvích stromů má energie proudí,
kořeny hluboké zapustím v zemi,
jsem tady a teď, ať si mě kdo chce soudí,
větve mé vysoko sahají k nebi,
každý rok vyrostou o jedno poschodí,
strom mého poznání, sám i mezi všemi.

Ve vršcích stromů přebývá svoboda,
ptáci jí zpívají o věčné touze
odletět daleko, začít od znova,
křídla jsou východiskem z nouze,
na konci letu je nocleh a voda
a nové poznání procítit pouze.

Koruny stromů probarví slunce,
v kmenech se léta vrství v kruhy,
jsou připravené pro lidské ruce,
skrývají energii v barvě duhy,
významem větší než zlata unce
je pohled nahoru, dlouhý a strohý.