V pomíjivosti pampelišek

landscape_39-wallpaper-1440x900 (1)
Uložit jako PDF

Na louce odkvétá stříbrný závoj,
pro všechny nevěsty dostatek příze,
něco tu nesedí, říkám si neboj,
rozkvetou napřesrok ve stejné víře?

Zelená do žluté, tak obyčejné,
jako připeklé okraje koláče,
pro dnešní ráno tragicky lhostejné,
příteli stůj, z okna se neskáče.

Život je sketa, které se promíjí,
rodičům výchova, lumpárny dětem,
kradené třešně i přijdu za chvíli,
zima ho zastaví, uhání létem.
O dno se odráží, padá z výšek
s pomíjivostí pampelišek.

Co řídit chcem, co necháme osudu,
kdo je spíš kakabus, který je smíšek,
lepší než dneska už asi nebudu,
vstříc pomíjivosti pampelišek.

Nebudem já ani ty dokonalí,
raní nás křivdy, povzbudí úspěchy,
čas to tak zařídil, že nejsme malí
držím ti místo vedle mne navěky.

Život je sketa, které se promíjí,
rodičům výchova, lumpárny dětem,
kradené třešně i přijdu za chvíli,
zima ho zastaví, uhání létem.
O dno se odráží, padá z výšek
s pomíjivostí pampelišek.