Za ruku mě vedla

deti 2
Uložit jako PDF

Od dětství za ruku mě vedla
krajina, která nevybledla,
věčná jako hudba Smetany,
jako vrba, co se naklání
nad stavidlem v Třeboni,
jako růže, které zavoní
v zámeckém parku Kroměříže,
tak na co jezdit do Paříže?

Od dětství za ruku mě vedla
krajina, která mě pak svedla,
nezdolná jako hradby hradů,
zadními vrátky na zahradu
z chalupy dřevem roubené
k ohni si spolu sedneme,
se džbánkem tady mi je prima,
tak na co jezdit do Londýna?

Malinká zdá se z výšky,
spolu se vídáme léta,
paleta všech barev světa,
pihovatá omeleta
rybníků hor a úbočí,
pastvina nejen pro oči,
prožlutí jí pampelišky,
stvořená je pro Pelíšky.

Od dětství za ruku mě vedla
země, co tolikrát se zvedla,
statečná ve své historii,
přestože velcí do ní bili,
má svoje jizvy a osmičky,
však jablečný závin babičky
provoní až sem z kuchyně,
proč stýská se mi v cizině?

Od dětství za ruku mě vedla
kráska, co o zevnějšek nedbá,
v DNA je mojí duše,
je malebná tak jednoduše,
víc zelená je na Šumavě,
spíš černá potom v Ostravě,
zlatem se leskne na Pálavě
matka, co všechno zvládne hravě.

Malinká zdá se z výšky,
spolu se vídáme léta,
paleta všech barev světa,
pihovatá omeleta
rybníků hor a úbočí,
když radostí krok poskočí.
Ke stoletému výročí
přidávám svoje vyznání
pro malou zemi, velkou krásami.