Žárlivost

silueta
Uložit jako PDF

Tenké je vlákno v žárovce,
tvá řasa je možná tenčí,
hledá se lásky žalobce,
prý zevnitř je jiná než zvenčí.
Nejsou tu žádné rozdíly,
co se mých citů týče,
jen věty co dneska ranily,
slova vyřčená v pýše.

Nevrátím vyřčená slova,
nezmizí ani flek na triku,
dnešní den nebude znova,
své city nenechám ve štychu.
Rozsvítím své umanuté já,
přes porcelán co rozšlapal slon,
přes oslí uši co láska má,
jsem vinen já a nebo on?

Sladká je poleva na dortu,
den s tebou je sladší,
hledal jsem dlouho, až našel tu,
se kterou jsou zimy kratší.
Kroky nám splynou do rytmu
a smíchem mě zas nakazíš,
já ze své pýchy procitnu
a řeknu ti, co dávno víš.

Křehké jsou z vanilky rohlíčky,
křehčí je naše souznění,
nás spaluje vášeň pod víčky
a on na tom nic nezmění.
Jsi jediná kterou vidím,
bil bych se pro ten pohled,
lásku zaseju, květy sklidím,
beze slov co mohou bolet.