Žárlení

silueta
Uložit jako PDF

Tenké je vlákno v žárovce,
tvá řasa je možná tenčí,
hledá se lásky žalobce,
prý zevnitř je jiná než zvenčí.
Nejsou tu žádné rozdíly,
co se mých citů týče,
jen věty co dneska ranily,
slova vyřčená v pýše.

Nevrátím vyřčená slova,
nezmizí ani flek na triku,
dnešní den nebude znova,
své city nenechám ve štychu.
Rozsvítím to umanuté já,
přes porcelán co rozšlapal slon,
přes oslí uši co láska má,
jsem první já a nebo on?

Sladká je poleva na dortu,
den s tebou je sladší,
hledal jsem dlouho, až našel tu,
se kterou zimy jsou kratší.
Kroky nám splynou do rytmu
a smíchem mě zas nakazíš,
já ze své pýchy procitnu
a řeknu ti, co dávno víš.

Křehké jsou z vanilky rohlíčky,
křehčí je naše souznění,
když vášeň nás spaluje pod víčky
a on na tom nic nezmění.
Jediná jsi, kterou vidím,
bil bych se pro ten pohled,
věty zaseju, román sklidím,
beze slov co mohou bolet.