Ležím sám ve velké posteli,
voní jako ty v neděli,
záhyby v peřinách zkameněly,
všechno se posunulo do pondělí.

Smyslná víkendu tečka,
touhou nastražená léčka,
milenci chycení já a ty,
skuteční, jak na zdi plakáty.

Krásní tak, jak je Bůh stvořil,
dokonalý verš sám se složil,
beze slov v dlouhém milování,
jsem tvůj kluk a ty moje paní.

Ve světle neděle večera,
v hlubině, kam jsi zmizela,
na cestě z vrcholů zpátky,
v saténovém lesku látky.

V tom všem teď vidím jenom tebe,
když tři sta kilometrů od sebe
nás dnes rozdělily okolnosti,
jsi mé touhy host a já tě hostím.

Sám tu teď ležím a je mi hezky,
do toho přichází esemesky,
ať mi kdo ukáže takové flow,
jaké se zrodilo u nás dvou.