Jarního slunce teplá síla
rozjasní dubový háj,
někdo nachytá se na apríla,
vysoko duchy zahání máj.

Když nebe pentlemi roztáčí,
ovoce trpělivost nosí,
bez práce není mák v koláči,
ohně září poslední nocí.

Prší a svítí a prší zas,
na louce vykvet petrklíč,
z jistot stavíme svojí hráz
stabilita je k dubnu klíč.

Jaký duben – takový říjen,
tak pranostika praví,
pilným teď roste příjem,
ale děláme, co nás baví?