Ve věčné touze uvězněné
doufají v něžné dotyky,
hlasité přes den, za nocí němé,
rozhodnuty dávat víc než brát,
zklamáním popsané kroniky,
ženy si zaslouží milovat.

Lapené v hlubinách emocí,
o pravdě svojí přesvědčené,
hrdé a smělé, občas tonoucí,
v zádech vítr, co přestal vát,
mámy a milenky vždycky skvělé,
ženy si zaslouží milovat.

Pokušení, co vesmír stvořil,
umělcům jsou věčnou inspirací,
i Des Grieux se Manon dvořil
a ona si chtěla hlavně hrát,
femme fatale, co se ve snech vrací,
ženy si zaslouží milovat.

Pro flirt i mateřství stvořené,
z tisíce vůní celého světa,
při aktu lásky zmámené,
tajemství, jež muži chtějí znát,
výkřiky, co přetrvají léta,
ženy si zaslouží milovat.

Křivky tvoří dokonale krásné
a duše krásně dokonalé,
v očích jim hoří hvězda jasně
a z nezájmu je studí chlad,
rozmařilé i hříšné… ba ne,
ženy si zaslouží milovat.