Z mladého vína v poháru
s omluvou vytrácí se slunce,
snad zasloužím si letos pochvalu,
já a já, dvě hlavy, čtyři ruce
pro odlesk lásky natažené.

S pečením husy mám dilema
a jak dnes chápat revoluci,
zrcadlo, kde je ta proměna?
Je schoulená v koutě pod kapucí,
němý strach doby odráží.

V sedle je zima Martinovi,
jsou on a on, dvě ega proti sobě,
chvíli jedno, pak druhé si pohoví,
svíčky to zútulní na hřbitově.
A jejich stíny odráží víru lidí.

Vnitřní síla je nečekaně pevná,
v rybníku bez vody se skryla mlha,
v chování druhých to svoje poznám,
prochází námi společná duha,
když barvami odráží úspěch.

V závoji soumraku tančí víla
zebou jí palce o první krystalky,
ze světla stvořená jednotu usebírá,
dívá se dlouze než zmizí do dálky,
jsem živá či vysněná, kde je má síla?