Míjím váš úsměv stvořený
z bílé nedotknutelnosti,
jste půvab po předcích zděděný,
oči, krátký výlet do věčnosti,
absolutno vtělené do ženy.

Potkávám kroky, co odchází
budoucím prožitkům vstříc,
křivky, kterým nic neschází,
nevyřčené, co musíte říct,
představa co muže provází.

Procházím branou vaší esence,
vůně mi probouzí smysly,
má touha je cesta bez konce,
pointa, co se nedomyslí,
jste potravou lačného milence.

Kterým si přeji pro vás stát,
být koněm vaší podkovy,
zastavit vás a… milovat,
stokrát si říkám, proč právě vy?
Nevím proč, ale vám se chci dát,
v básních se trápit se slovy,
nevím proč, ale vám se chci zdát,
asi proto, že jste to právě vy.