Stejně jak ty kladu si otázku
a měsíc po nebi klidně pluje,
jak rozdílné propojit do svazku,
jak chápat mám, co nás přesahuje?

Vpravo se jezdí, na červenou stůj,
údolím fouká, na kopcích duje,
uvnitř mě hřeje, když zůstávám svůj,
jak uchopit, co nás přesahuje?

Některá místa přijdou mi blízká,
i když je v zimě pocukruje,
neprojdu vrátky, když jsou moc nízká,
jak vidět mám, co nás přesahuje?

Někteří lidé jdou mojí cestou,
s jinými mě nic nespojuje,
než se mé dny a skutky sečtou,
jak rozumět, co nás přesahuje?

Minulost byla, je teď, zítřek bude
čas každému stejně ukrajuje,
až soudný den přijde, co po nás zbyde,
jak přijmout mám, co nás přesahuje?