Máš ráda květy, to dávno vím,
nejvíce myslím frézie,
tak proč ti je častějc nenosím,
prach tvoje vázy pokryje.

Máš nápady, které ti závidím,
jsou dokonalé, jsou v prostoru,
tak proč světlem tvým víc nesvítím,
když zvedáš já spouštím závoru.

Ráda si pluješ tempem svým,
myslím ne rychle ani pomalu,
tak proč tě tak často uháním,
loď tvá se houpe v orkánu.

Ráda si povídáš s anděly,
ta nepopsatelná lehkost bytí,
tak proč hlučný jsem, kdy mám být nesmělý,
stopy mé lámou tvé louky kvítí.

Máš ráda lidi, co dávat chtějí,
stejně jak ty, bez podmínky,
tak proč si víc než mám chtít přeji,
horem mi teče do holínky.

Máš ráda když ego stranou stojí,
moudrost hledáš tam uvnitř, v duši,
tak proč chci svou sochu na orloji,
ať vždycky jak tobě mi to sluší.

Máš ráda Armani di Gioia,
voní jako tvá elegance,
když padne noc, pak jsem tu já
a v tom je moje malá šance.

Které se nikdy bez boje nevzdám,
jsem rytíř, tam uvnitř za pýchou mou,
srdce ti dávám přídavkem k hvězdám,
snad mi to krásné dámy prominou.