V tajemný den prostoupení
dvou planet naší soustavy,
unaven dumám, co se změní,
co teď mám a co tu není,
co před sebou, co za zády.

Poselství svítí na cestu,
Betlémská hvězda nových časů,
v té konjunkce odlesku
chci doufat v jasno rozbřesků,
chci slyšet pravdu místo hlasů.

Den nejdelší noci roku,
temných krásek, co chtěly zářit,
těžko je vidět s trnem v oku,
stvořit báseň, aspoň sloku,
kdo řekne mi, jak mám se tvářit?

Kdo podá mi zas přímo, zblízka
namísto bublin čistou vodu,
kudy obejít vrátka nízká,
co uvnitř jablek skrývá líska,
kolik je dukátů za svobodu.

Kolik je řečí místo činů,
kolik ve smrti je zrození,
ztrácím své dukáty, proč taky víru?
Svět je jen tečka ve vesmíru,
člověk sám na tom nic nezmění.

Ve světle dnešní noci chvíle,
bláznivým časům navzdory,
miluju svoje kratochvíle,
cítím že žiju, v plné síle,
zvedněte prosím závory.