Pohledem zpátky omládneš,
vzpomínky přes roky staví mosty,
včera i dneska, stále seš
babička, co vnuka hostí.

Sneseš mi modré z nebe,
kdybys to uměla, tak klidně víc,
to mně dáš vše, ošidíš sebe,
mlčením lásku dokážeš říct.

V tom citu chybí podmínka,
nic není skryté a vedlejší,
duchem velká, ke stáru malinká,
jsi babička, co mě konejší.

Buchty máš sladké, rajskou jakbysmet,
nikdo mě více nehýčká,
když zlobím, rázně umíš zavelet,
jsi přísná – hodná babička.

Až jednou v noci odejdeš
na pozvání Stvořitele,
v mém srdci stejně zůstaneš,
bylo to ono a bylo to skvělé.

Bylo to ono a bylo to celé.