Na dnešním nebi vidím
tak nevídaně krásný mrak,
úplně se vyznat stydím
z touhy létat do oblak.

Když dnešní slunce svítí
zlatě na modrou planetu,
první dotek vyzve příští
na roztomilou odvetu.

V dnešní vůni šeříku,
v syté barvě jeho květů,
křičím nahlas, pak potichu
tiché lásko hlučnému světu.

S dnešním ránem i večerem
můj vzkaz i pocit stále trvá,
když smutek vážně neberem,
kdy každá vášeň je jak prvá.

V mé dnešní vzpomínce,
jak v reklamě, co prodá,
nahlas říct ti stydím se,
že jsi můj vzduch i má voda.