Vrků, zve hrdličky ku lásce hlas,
třešňová alej pořádá hostinu,
srdce je na cestě k bližnímu,
ke změně hledáme příčinu,
dobrodružství prostupuje nás.

Vrků, zve hrdličky ku lásce hlas,
studánky hlásí: je otevřeno,
touha má neurčité jméno,
jdem dál, čtvrtfinále pokořeno,
hlas srdce objevíme zas.

Vrků, zve hrdličky ku lásce hlas,
kde ukrytá je vnitřní síla,
kam poděla se, kde se skryla?
Šmouhy na duši rosa smyla,
šeřík voní, tři zmrzlí nosí mráz.

Poetické jsou májové noce,
prožité a vilné,
pravdivé i milné,
co my vlastně víme,
kde jdu proti hlasu svého srdce?