Na letní obloze nachoví obzor,
mění svou vizáž jak kouzelník převleky,
římská galéra na něj dává pozor,
stvořená z mraků, popluje navěky.

Z kuchyně vůně italských pokrmů,
česnek a bylinky probudí smysly,
ten recept na život nedáme nikomu,
základ je všední, koření máme vlastní.

Pláže už ztichly, v barech se začíná
a srpek měsíce ztloustl od včera,
těžko nás zastaví útes či mělčina,
na plavbě podstatou dnešního večera.

Malý vůz projíždí přímo nad námi,
obloha mezitím zatáhla oponu,
naše sny věčně putují hvězdami,
jedna se utrhla, padá vstříc prostoru.

Prozáří chvíli, snad pouhou vteřinu,
i to je dost pro jedno malé přání,
objednat štěstí a rovnou lavinu,
všude prý je, však často není k mání.

Přál bych si vůně a nachové nebe,
život pestrý jak kouzelné převleky,
báseň co ve všem vystihuje tebe,
stvořenou z lásky, zapsanou navěky.