Máte všechno jak má být,
jste dokonalý dřevoryt,
umělcem stvořený,
navždy ojedinělý.

Ve vašich očích se muži ztratí,
čas se v nich pomaleji krátí,
do jejich hloubek padá
najednou láska i zrada.

Vaše něha potichu křičí
do křehkých duší žen,
jste snem všech a tělem ničí,
v zimní noci jste letní den.

Jste výjimečná a máte vady,
malou pihu uprostřed brady,
pro muže jste zítřkem přítomnosti,
pro ženy touhou v minulosti.

Vítr vane vaším směrem,
levandule s kondicionérem,
jste ta známá i ta jiná,
jste nevšední odrůda vína.

Svíce hoří kudy projdete,
kde tu sílu vlastně berete?
Jste křehká, tolik zranitelná,
dnes socha, zítra neviditelná.

Zveme vás na návštěvu, brzy,
oslavit život a smutku utřít slzy.
Potom vás necháme už být,
kam chcete můžete odejít.