Když z mého bytu odcházíš,
cítím se klidně i nejistě,
jako když vstoupím do chrámu páně,
když zahříváš mé zmrzlé dlaně,
bojuju o tebe beze zbraně,
pro kousek lásky, příští příště,
jsem turistka, ty mě provázíš.

Když z mého bytu odcházíš,
cítím se volná, přitom sama,
zbloudilá labuť na jezeře,
poslední sousto u večeře,
zamykám otevřené dveře,
zní melodie obehraná,
přeju si, ať mi nescházíš.

Když z mého bytu odcházíš,
jsem šťastná, trochu podvedená,
cítím tě všude, kam jsi vstoupil,
jsem zlatý poklad, co jsi loupil,
půlnoční hřích, cos nevykoupil.
Doufám, že nic to neznamená,
když z mého bytu odcházíš.