Noc se zastaví o dětský sen,
úsvit z obzoru mlsně posnídá,
dlouhou alejí přichází den,
Malý princ svou růži vírou zalívá.

Po noční obloze putuje světlo,
ve dne se ztrácí v prostoru,
od ohně objímá nás bližní teplo,
čtyři jsou nohy u stolu.

Moudrost je v nás modrá planeta,
velký puchýř od malých bot,
zelený přechod jara do léta,
odpočinek když přijde vhod.

Moudrost je myšlenka uvnitř těla,
kdovíkde přesně pramení,
někdy je půlka, jindy celá,
nočním je snem, vírou je denní.

Do písku načmáral hroznýše,
svých otázek se nikdy nevzdá.
Proč ukřižovali Ježíše?
Každému svítí jeho hvězda.
Všem nám teď svítí jeho hvězda.