V prosincové jarní teplotě
kdy uši nezebou na Václaváku
a kapky padaj z tmavých mraků,
přišli sem z vil i paneláků,
jejich duše plynou v jednotě.

Na pódiu je taktak místa,
ve vzduchu visí elegance,
v radostech života je šance,
pro běžný lidi i pro vzdělance
a všem dnes zpívá duše čistá.

Viděl jsem ženu s kytarou,
zpívala Na Radosti celá,
prostoupená moudrostí prastarou,
náladu a božský hlas měla.

Tóny se rozutekly v Trávě,
smyčcové trio pluje nad pódiem,
stará bříza putuje tím krajem
a emoce šeptají Carpe diem,
v srdci je píseň, ne v hlavě.

Barvy se mění jako na slatích,
nálady souhvězdí zvěrokruhu,
pro pocit vznešený jako duhu
ve stoje tleskal jsem, díkybohu,
pro chvíle dnes vzácné jako sníh.

Viděl jsem ženu s kytarou,
zpívala Na Radosti celá,
prostoupená moudrostí prastarou,
pokoru a božský hlas měla.