Podzimní slunce tě potěší,
vybarví stromy božskou retuší,
je čím dál tím víc bezbranné,
prohřeje co si zamane.

Podzimní slunce je ospalé,
trochu rozpité a pomalé,
má sílu léta i příslib zimy,
samo sebe skládá v rýmy.

Podzimní slunce je kouzelné
a zřídkakdy je souměrné,
ráno líně vyleze z mlhy,
večer válí oranžové sudy.

Podzimní slunce tě zpomalí,
skrz sebe teď hledíš do dáli,
v odlesku tenké pavučiny
máš radost, tak trochu bez příčiny.