Máme se rádi a žijeme spolu,
dvakrát dvě nohy jednoho stolu,
známe svá těla dokonale,
navenek ti praví, ale.

V tělesné lásce se spojíme,
bez vášně se celkem nudíme,
dvakrát týdně pro klid vztahu
vzdycháním nabízíme snahu.

Na snění jsme zapomněli,
na ty schůzky, co jsme měli
sami dva i s partou v tlupě
u rodičů na chalupě.

Na vyznání ve svitu svíčky,
na doteky prstů bříšky,
na slzy každý druhý den,
na milování jak živý sen.

Něco se stalo, ale proč
už nečekám, až křikneš skoč,
jsem tu s tebou, ale taky pryč
od našich srdcí ztratili jsme klíč.

Jen občas přijde vzácná chvíle,
kdy otočíme stránky bílé
nepopsané roky, dobou,
zas je to silné u nás obou.

V názorech odkázáni na druhé,
ve vztahu, co asi lepší nebude.
Vystačí nám tenhle klam,
kdy místo citů je hejno vran?

Kdy místo mokrých polibků
k výročí připlatíme za kytku
a za sterilitu multiplexu
vyměníme své touhy v sexu.

Proto ptáme se teď sami sebe,
jak opravdu tvá mou ruku vede.
Ta otázka je jednoduchá
a odpověď být může krutá.