Říkám ti prskavko, brouku nebo myško,
seš moje osudová pohádka,
za skvělou obsluhu máš u mě dýško,
sedíš mi jak v puse rovnátka:-).

Bůh ti dal schopnost krásného psaní,
i když svou levačkou děsně škrábeš,
seš má kolegyně i moje paní, 
když chlapsky brblám, tak ty to chápeš.

Máš smutek i radost vepsané v tváři,
první vrásky tam těsně pod obočím,
seš prskavka co moje dny prozáří,
v  jiskrách tvých svět se radostněji točí.

Seš stále můj brouk, jeden svého druhu,
žádoucí, snad víc než tenkrát ve dvaceti,
elixír mládí co mi dodá vzpruhu,
rosteme v sobě jako naše děti.

Seš myška co kocoura pokouší
s moudrostí Žítkovské bohyně,
vladařka co nerada poroučí,
klubíčko stočené v klíně.

Ve světě který hledá svojí duši,
rád listuji v tobě, naší pohádce,
své mokré dny tvým teplem suším,
s tebou mi chutná hořké sousto sladce.

Ten sen my dva žijem, neboj, nezdál se.