Okresní přebor

Prapory vlajou a jsou čtyři,
celá vesnice k nim míří,
začíná sobotní nirvána,
mnohým se protáhne do rána.
Konstanta v nejistém čase,
bacha, ten levej bek je prase,
v kabině dva loky francovky,
body přijdou zpřesněním koncovky.

Na žízeň a za čest v okrese
vpřed kulatý nesmysl sune se,
v přeboru ve kterém soutěží
po pátku nevyspalí soupeři.

Rozhodčí zásadně neběhá,
na pomezní filuty spoléhá,
ví přesný význam pojmu domácí,
objektivita trochu krvácí.
Ke klobáse z Davle hořčici,
osmdesát diváků sedících,
útrata za stovku, za dvacet fotbal,
tak ty jsi chlapče dneska dohrál.

Hary tě zbrousí, Gabo dojede,
Karlos ohlídá jako STB,
Alda tě zapíše do houslí,
obuj se raději do bruslí.
Pro kluky co kopou v okrese,
co mají svý civilní profese,
každý je plejer tím svým stylem,
taktika se mísí s pivem.

Sokol je náš tým, má rodina,
kdo skóruje je dnes hrdina
s resetem v půl druhý ráno,
přebor je věčný, je nedohráno.

Moje milenka

Svůdný obsah v dokonalém tvaru,
chuť mívá povýšeně přímou,
potkám jí přes den i večer v baru,
když se oddám, mám problém s mírou.

Studená uvnitř, má zpocené tělo,
na krku šálu, svojí značku dole,
Ital se nadchne: benissimo, bello
a já jen dodám, dneska píše vole.

Barvy má ráda, sluší jí zelená,
otevřu jí kolikrát je libo,
jen pár věcí pro mě tolik znamená
co orosená láhev a v ní pivo.

Olympiáda

Připravit, ke startu, pozor,
z televize se sype sníh,
klikatá je cesta do hor,
kde Martina letí na bruslích.
Plápolá oheň co nezhasí
prezident ani nová vláda,
je tady, v každém počasí,
začíná olympiáda.

Hemží se barvy na bílé ploše,
brebentí Robert Záruba,
kdopak nám dělá vlajkonoše?
Rusky ano se řekne DA.
Ve stopě se to rychle klouže,
na nohy lyže, pušku na záda,
piruetám zamrzly louže,
začala zimní olympiáda.

Modré a červené branky
jsou propletené do sebe,
rozluští je lyže Šárky
a žádná řeč se nevede.
Zábava pro milion očí,
šedesát osm je náš Jarda,
kde vlastně je to slavné Soči,
je tady olympiáda.

Na bedně se cítí doma
a bramborová se obrečí,
jeď, jeď, ta Ester na to má,
plzeňské pivo se roztočí.
Sune se sune naše štafeta,
sníh lepí se jak marmeláda,
výživná jak z Hamé bageta
je tahle olympiáda.

Zbabělci lásky

V románu dějově nejasném
zpočátku svoji, potom cizí,
toužíme po blízku tělesném,
významy nad ránem zmizí.

Bojíš se překročit hranice
v bláznivé peripetii,
lilie uprostřed prosince,
linie dějů se míjí.

Ráno nám nastaví zrcadlo,
v kulisách podpisy milenců,
naše jednoaktové divadlo
zakončí dva monology herců.

Zbabělci lásky jsme ty a já,
pravda je jedna a čas plyne,
dnešní doba je pomíjivá,
kdo počítá, tak často mine.

Počítat umět je obraz doby,
nám dvěma visí nad hlavou,
stali jsme se citovými snoby,
znavení vlastní úvahou.

Hip hop: tvá víra i zpověď

Hip hop je půllitr do dvou deci,
nepasujou do něj mainstreamový kecy,
nemluví často, ale vždycky k věci,
hip hop je jako kérka na tvým srdci.
Hip hop je oslava jenom pro zvané,
slavíme všude a kdy se nám zamane,
texty co oddělí pravé a nahrané,
tak carpe diem moji spoluobčané.

Energie co tě povznese,
messenger co jí přinese,
slavnostní jako na plese,
hip hop tě dostane z deprese.
Maják na rozbouřeným moři,
oheň co v tvým srdci hoří,
víra která kletby boří,
síla slova z klubu bouří.

Pravda je jedna a bez keců,
hecni spíš sebe, druhý nehecuj,
texty jsou jako Boží slovo,
zhmotněná myšlenka umí mnoho,
když tebe smečujou, tak dej prohoz,
nehejtuj pořád, někdy popros,
řekni co chceš a hned to máš,
z nebes ti vzkážou že není zač.

Vidíš dál než většina z nich
a svět se ti zdá nějak víc šik,
tvůj hip hip má flow a ty to dáš,
nevěří jen to pako Tomáš,
hudba tě posune, promluví z duše,
chci slávu a buchty, řekneš suše,
hip hop je slovo, slovo muže,
víra i zpověď co ti pomůže.

Muži sobě

K velkému malému červnovému Dni otců jsem pověsil první rýmovačku jako text týdne a další budou brzy následovat v samostatné rubrice Mužský svět. A pak že mi chlapi nejsme romantici.

Mužský svět

Také jste to někdy zkusili,
vypít půllitr a načůrat ho zpět,
holit se jenom v neděli,
vřele vás vítá mužský svět.

Mužský svět mi není cizí,
přestože vymírá po meči,
víc kočičí je co dřív bylo ryzí,
mužský svět tolik neječí.

Především v létě muži trpí,
sukní a halenek plné ulice
jsou překrásné až do zblbnutí.
A doma denně stejné střevíce.

Na podzim to hlavní začíná,
úterý a středa známá znělka
hlásí výkop, k tomu chlazená desina,
která chutná až do pondělka.

V zimě přijde velká dřina
ochutnávání cukroví,
rohlíčky od ženy jsou prima,
ale ty babiččiny neumí.

Jaro je plné předsevzetí,
nejíst, sportovat a být lepší,
jedno na žízeň, pak druhé, třetí.
Každá z vás je rázem hezčí!

Být mužem znovu celý rok,
česat ten mužský svět z chmele,
tím zasadit se o pokrok,
když dřív než ženy zemřeme.

Den otců je 15.6.

Blíží se velký svátek s malou publicitou. K oslavě připravím slavnostní menu věnované mužům. Text týdne bude jednoznačně maskulinní a muži dostanou svou vlastní rubriku. A náplň? Pivo, fotbal (především pak okresní přebor), Sparta, sprostý písničky, hip hop, erotické pomůcky a další veskrze potřebný věci pro život.

Moudrost Malého prince

Noc se zastaví o dětský sen,
úsvit z obzoru mlsně posnídá,
dlouhou alejí přichází den,
Malý princ svou růži vírou zalívá.

Po noční obloze putuje světlo,
ve dne se ztrácí v prostoru,
od ohně objímá nás bližní teplo,
čtyři jsou nohy u stolu.

Moudrost je v nás modrá planeta,
velký puchýř od malých bot,
zelený přechod jara do léta,
odpočinek když přijde vhod.

Moudrost je myšlenka uvnitř těla,
kdovíkde přesně pramení,
někdy je půlka, jindy celá,
nočním je snem, vírou je denní.

Do písku načmáral hroznýše,
svých otázek se nikdy nevzdá.
Proč ukřižovali Ježíše?
Každému svítí jeho hvězda.
Všem nám teď svítí jeho hvězda.

Mistrovství

Dvě modré, jedna červená,
každý Čech ví, co to znamená,
kluziště v barvě trikolóry,
teď jde o všechno, stranou jdou fóry.

Národ sobě, hokejky národu,
s utrženým uchem pro vodu
bruslí si naši soupeři,
český lev je teď prověří.

Není Čech kdo v dresu neskáče,
nefér hit na trestné odskáčeš,
hra dobrá, produktivita horší,
tak pojďme do toho, pojďme hoši.

Ve finále být není to hlavní,
nájezdy jsou padni komu padni,
srdíčko a propocenou helmu
chcem vidět každý rok v květnu.

S Facebookem za bukem

Ježkovy voči, to nedávám,
jsem offline, tak rovnou prohrávám,
ostatní říkají, seš analog,
bez nicku jsem jen loňskej katalog.

Já chci být online, žádaný na síti,
vše co tam povím, přátelé zachytí.
Zlajkujou, přeskočí, posdílí,
forever online, už za chvíli.

Hledím se uklidit z dohledu,
k tomu co taky už dovedu,
nesmím být na štíru s pokrokem,
jdu s Facebookem zašít se za bukem.

Prvomájová

Ráno je dnes o fous milejší,
dopolední kafe chutná skvěle,
milování je něžnější,
obyčejná slova znějí vřele.

Vítá tě báseň prvomájová,
významy symbolů chvatně sepsaná,
před dneškem se nikdo neschová,
uhlíky z ohňů hřejí od rána.

Na kolech barevný jede průvod,
v zahrádkách pivo je žádané,
ve vzduchu víří radosti důvod,
tím první máj vždy jiný zůstane.

Loučí se báseň prvomájová,
sváteční představa chvatně sepsaná,
před láskou se nikdo neschová,
uhlíky v srdcích hřejí od rána.

Jaro v Praze

Je tu první teplý vánek,
ulicí zní více zvuků,
i diář má teď více stránek,
den má nataženou ruku.

Otočíš dvakrát kalendář,
zelená, bílá, růžová,
maluje jara kamufláž,
žiješ jakoby odznova.

Matějská pouť si kolotočí,
v baru déle posedíš,
myšlenky se ti pootočí
nad kolena a kousek výš.

Zlatý déšť ve větru opadá,
první bouřka visí nad městem
a tvá skotačivá nálada
víc přístupná je neřestem.

Procitáš odrazem celku,
úsměvem pozdravíš ráno,
kompasu života střelku
zmagnetizovalo jaro.

Život na inzerát

Na tachometru máš různý čísla,
vzdálenost, rychlost nebo otáčky,
tvůj kouč ti radí roztáhni křídla,
špinavý prádlo nacpi do pračky

Ref.
Tvůj život je hračka
na inzerát,
rubrika svět, značka
mít sebe rád.
V aukci se nabídni
na inzerát,
to divadlo nevšední
nauč se hrát.
Svou duši prodáš
na inzerát,
sám sebe poznáš
stotisíckrát.

Strakatý sklo od nasolený cesty,
setřeš v životě mnohokrát,
tam kde jsou odměny, budou i tresty,
snad štěstí počká tam u tvých vrat.

Dnes cítíš se více než dočasně,
lístek parkovacího automatu,
provázky víry splétáš do třásně,
na každou díru nalepíš záplatu.

Otcovým pohledem hodnotíš přísně
svůj lístek z parkovacího automatu.
Z pocitů sloky vkládáš do písně,
v neděli, dvacet čtyři let po převratu.

Ref.

Věřím v nás

V závěji dnešního dne,
v nahotě intimních tónů,
v osudu, který tne,
je co vyčítat, je komu.

V radosti z poblouznění,
v míhání plamene svíčky,
ve tvém ranním střízlivění,
zapadla důvěra za mými víčky.

Jenže.

Naděje v tebe, naděje v sebe, naděje v nás.
Zbyla mi v talíři, milostný malíři spoj nás.
Jediným tahem, vezmi to šmahem, náš obraz.
Osudné setkání, pitomé vyznání a propast.
Zastav se, ohlédni, selhání poslední. Věřím v nás.

Ve vůni medového mýdla
po jeho očistné péči,
suším svým andělům křídla,
suším si mokré oči.

V závěji dnešního dne,
pro k zbláznění bolavou duši,
doufá, že selhání promine
holka, co prokletí ruší.

Protože.

Paní ze snu

Kráčí mým snem bez pozvání,
dnes veselá, jindy smutná je tato paní,
má mladé tělo a známou má tvář,
nad hlavou něco jako svatozář,
za visacím zámkem šatní skříňky
má školní tašku na vzpomínky.

Ref.
Dneska už má delší vlasy,
zřejmě častěji jí vlhnou řasy,
víc než úsměvů má starostí
a jsou týdny, kdy hůře spí,
stále však roztomile cupitá,
tak trochu jako napitá,
moje první Halleyova kometa.

Při té návštěvě se mi hůř dýchá,
asi jako když držím minutu ticha,
je to erotické stejně jako kdysi,
pozlacené dno z Rosenthalu mísy,
tak nějak vím, že se změní v střep,
z konkrétní jen v siluetu na dohled.

Ref.

Ta paní ze snu mi dělá naschvály,
prý co kdybychom si to spolu rozdali,
chvíli je v krajkách, chvíli v kůži,
já patřím k těm, co se rádi druží.
Ano, volám na ní němými ústy,
moje dcera říká, tati, to je hustý.

Jsou tu teď obě, věkem ne tak vzdálené,
říkám si vzmuž se, to je šílené,
i paní ze snu je trochu v rozpacích,
co kdybychom náš dnešní hřích
s celou parádou posunuli na zítra,
nad ránem pokojem zavál studený mistrál.

Ref.

Můj pane, co za význam měl ten sen?
Ze zájmu po letech jsem povznesen,
hledím na svojí psychoanalýzu,
ta říká, že chytám druhou mízu
a taky na ženu po své pravici
jak štafetu přebírá v naší ložnici.

Jsem romantik

Jsem zavilý romantik,
co směle dobývá svět,
zapíše vám do matrik,
že zemský ráj to na pohled.

Jsem ten vilný poeta,
co směle dobývá žen,
srdce je moje viněta,
obsah z něho musí ven.

Jsem svou duší pozdní sběr,
co směle dobývá slávu,
s hrozny čeká na výběr
a zraje sám si v davu.

Jsem snílek svůj i váš,
co směle dobývá tebe,
vše co mi dneska dáš,
se ti zítra vrátí z nebe.

Jsem kousek celého světa,
co směle dobývá sebe,
každá dosažená meta
mě za ruku k další vede.

Květen plný jedniček: 1.5. svátek lásky a 11.5. Den matek

Buďte také jednička a darujte jiným nebo i sobě autorskou lyriku dnešních dnů, knihu moderní poezie JednoDuše. Každá kniha je jedinečná, má své číslo i podpis autora. Zjistíte, že jste vlastně romantik. A hlavně to zjistí vaši milí:-).

Slevomatka

Takovou dámu jsme dříve neměli,
v bavlnce s krajkou nás chová,
kvůli nám nespí, maká i v neděli,
každý den je trochu nová.
Roste a dospívá před očima,
ze slečny se stává matka,
v zkaženém světě jediná dobročinná,
pro nás se rozdá slevomatka.

Vouchery, kupony, steaky zlevněný,
suprová nabídka, proč se držet zkrátka,
newsletter nabízí namísto kojení,
pro naše dobro je tu slevomatka.

Má stovky úsměvů, desítky tváří,
osobní nabídku pro každého,
zaplatíš teď, vyzvedneš v září,
nemáte zač, not at all, prego.
O sebe nedbá, říká vždy my,
konečně dokonalá matka,
co nikdy nemá ty svoje dny,
pro naší hojnost je tu slevomatka.

Vouchery, kupony, hotely zlevněný,
houpe se kreditní oprátka,
kterou nám nasadí, klidně i v neděli.
se slevou naše slevomatka.

Z hor

Bílá mlha v údolí,
namísto slunce mrholí,
kapky něžné jak tvé boky,
má láska jsou naše roky.

Kapky zmrzlé jak tvé prsty,
miluji tě svými ústy,
tvou chuť čokolády
mlsám s šálkem ranní kávy.

Miluji tě v objetí,
otrokem ve tvém zajetí,
co svůj úděl nezmění,
pro tvou krásu oněmí.

Miluji tě celým tělem,
dva korálky pod tvým čelem,
o těch se mi v noci sní,
jiní v nich tu jiskru nevidí.

Miluji tě, tvůj obraz
na okně teď jeho odraz
vykreslily dnešní kapky,
zas vtékají do nebe zpátky.

Ve dvou

S každým tvým úsměvem mě napadá,
že slunce déle zapadá,
a s první noci hvězdou
vidím mé štěstí ve dvou.

Velké auto je můj život,
uveze víc než potřeba,
drobky dnešního oběda
i plyšového medvěda,
starosti mé i souseda
a volant táhne doleva.
Říkám si ten náklad vyhoď.

Jsem pípa, které došlo pivo.

Jsem taxikářkou mezi kroužky,
jsem žízeň, které chybí doušky,
jsem dcerou, matkou i ženou,
jenom nejsem sama sebou.

Velké auto je můj život,
praktičnost místo designu,
kde já si svůj čas pronajmu?
Touhou jsem chvíli, potajmu,
pak se tříštím v nezájmu,
můj svět je řada dedlajnů.
Říkám si ten náklad vyhoď.

Jsem pípa, které došlo pivo.

Jsem taxikářkou mezi kroužky,
jsem žízeň, které chybí doušky,
jsem dcerou, matkou i ženou,
jenom nejsem sama sebou.

Velké auto je můj život,
v něm hledám své poslání.
Plenka co mírně zavání?
Péče ihned k dodání?
Vlasy blond nebo havraní,
není to dámy k — ?
Říkám ti ten náklad vyhoď,

Jsi pípa, kde zas teče pivo.

Obyčejnej den

Napoprvé navlíknul jsem korálek,
k hrníčku přilepil si podšálek,
jednou sirkou zapálil šest svíček,
rozvázal uzel u tkaniček.
Po dešti sám vyšel jsem si ven,
nejlepší je obyčejnej den.

Zazpíval jsem si a to spatra,
moc nepotěšil svoje játra,
oběd se mi nečekaně protáh,
brnkám si a nevyznám se v notách.
Právě cítím se jak Marlboro man,
mým příběhem je obyčejnej den.

Podržel jsem dveře jedné paní,
víc než slibům věřím usmívání,
pár jízdenek si koupil v trafice,
benzínem čistil šmouhy na klice.
Uklidit skříň dnes nestihnul jsem jen,
mým životem je obyčejnej den.

Řekl jsem třikrát: „moc sluší ti to“,
lepší je ujistit, i když jistě ví to.
Nepochopil jsem mraky na obloze,
v podřepu mě trochu píchlo v noze.
Pocity jsem spřádal jako len,
mým údělem je obyčejnej den.

Po jídle padla na mě únava,
už není to, co bylo za mlada.
Přesto v sukních vídám krásné nohy,
k tomu mívám stále stejné vlohy.
Miluju tebe, jednu ze všech žen,
mým vyznáním je obyčejnej den.

Dýchal jsem kyslík jako jiní,
svítit jsem nechal v předsíni,
vzpomněl si na rodiče, přátele,
utrápeným odpovídal vesele.
Žil jsem si po svém svůj sen,
bezvadnej obyčejnej den.

Svíčka

Svíčka má tu zvláštní moc
nejenom pro dnešní noc,
v jejím klidu se nic neděje,
i když je daleko, tak zahřeje.

Svíčka je tvůj kamarád,
z podstaty jí nejde lhát,
propojí skryté souvislosti
i budoucnost s minulostí.

Svíčka je klidná síla,
zakletá světla víla,
tvůj lepší pocit ze sebe,
přímá linka odsud do nebe.

Svíčka je pečeť lásky,
retuš na první vrásky,
předehra dlouhého polibku,
chuť slavnostního přípitku.

Svíčka má zvláštní moc,
tvé duši jde na pomoc,
přátelsky jí pohladí,
beze slov jí poradí.

Jste

Máte všechno jak má být,
jste dokonalý dřevoryt,
umělcem stvořený,
navždy ojedinělý.

Ve vašich očích se muži ztratí,
čas se v nich pomaleji krátí,
do jejich hloubek padá
najednou láska i zrada.

Vaše něha potichu křičí
do křehkých duší žen,
jste snem všech a tělem ničí,
v zimní noci jste letní den.

Jste výjimečná a máte vady,
malou pihu uprostřed brady,
pro muže jste zítřkem přítomnosti,
pro ženy touhou v minulosti.

Vítr vane vaším směrem,
levandule s kondicionérem,
jste ta známá i ta jiná,
jste nevšední odrůda vína.

Svíce hoří kudy projdete,
kde tu sílu vlastně berete?
Jste křehká, tolik zranitelná,
dnes socha, zítra neviditelná.

Zveme vás na návštěvu, brzy,
oslavit život a smutku utřít slzy.
Potom vás necháme už být,
kam chcete můžete odejít.