Po cestách, přes louky, po lese,
za letních večerů i v zimním tichu,
vyhlásím válku svému břichu,
odhodlání je opak deprese.

Slepené patro, v myšlenkách piju,
bez dechu sem tam zastavím,
přesto už podvědomě vím,
že když si běžím, tak víc si žiju.

Nejdřív to bolí, píchá a tuhne
rychlý tep vyskakuje z těla,
jakže ta rada na fórech zněla?
Prý sílí co bolí, obličej zrudne.

S četností mého zápolení
rovinou běžím do vršku,
nepadám zchvácen na držku,
kulisy stejné, pocit se mění.

Samo tak snadně v pohybu,
mé tělo, neřízená střela,
radost je tady a je smělá,
plachta se napla větrem poryvu.

Tu sílu orkánu nepřebiju,
v hlavě mám zdroj na obrazy,
tak jednoduché že až mrazí,
natrénováno na extázi,
najednou vím, když běžím tak žiju.

Prapory vlajou a jsou čtyři,
celá vesnice k nim míří,
začíná sobotní nirvána,
mnohým se protáhne do rána.
Konstanta v nejistém čase,
bacha, ten levej bek je prase,
v kabině dva loky francovky,
body přijdou zpřesněním koncovky.

Na žízeň a za čest v okrese
vpřed kulatý nesmysl sune se,
v přeboru ve kterém soutěží
po pátku nevyspalí soupeři.

Rozhodčí zásadně neběhá,
na pomezní filuty spoléhá,
ví přesný význam pojmu domácí,
objektivita trochu krvácí.
Ke klobáse z Davle hořčici,
osmdesát diváků sedících,
útrata za stovku, za dvacet fotbal,
tak ty jsi chlapče dneska dohrál.

Hary tě zbrousí, Gabo dojede,
Karlos ohlídá jako STB,
Alda tě zapíše do houslí,
obuj se raději do bruslí.
Pro kluky co kopou v okrese,
co mají svý civilní profese,
každý je plejer tím svým stylem,
taktika se mísí s pivem.

Sokol je náš tým, má rodina,
kdo skóruje je dnes hrdina
s resetem v půl druhý ráno,
přebor je věčný, je nedohráno.

Připravit, ke startu, pozor,
z televize se sype sníh,
klikatá je cesta do hor,
kde Martina letí na bruslích.
Plápolá oheň co nezhasí
prezident ani nová vláda,
je tady, v každém počasí,
začíná olympiáda.

Hemží se barvy na bílé ploše,
brebentí Robert Záruba,
kdopak nám dělá vlajkonoše?
Rusky ano se řekne DA.
Ve stopě se to rychle klouže,
na nohy lyže, pušku na záda,
piruetám zamrzly louže,
začala zimní olympiáda.

Modré a červené branky
jsou propletené do sebe,
rozluští je lyže Šárky
a žádná řeč se nevede.
Zábava pro milion očí,
šedesát osm je náš Jarda,
kde vlastně je to slavné Soči,
je tady olympiáda.

Na bedně se cítí doma
a bramborová se obrečí,
jeď, jeď, ta Ester na to má,
plzeňské pivo se roztočí.
Sune se sune naše štafeta,
sníh lepí se jak marmeláda,
výživná jak z Hamé bageta
je tahle olympiáda.